K florbalu zběhl od fotbalu a futsalu. Zejména v halové odnoži fotbalu dosáhl významných úspěchů jako hráč i trenér. S Jistebníkem se s v letech 2002 a 2006 radoval z titulu mistra republiky, třikrát z vítězství v poháru ČMFS (FAČR). Jako trenér se představil na lavičce ligového Třince, mnohem větších úspěchů však dosáhl jako trenér jistebnické juniorky. Za jednu dekádu v nejvyšších juniorských soutěžích se svými týmy devětkrát postoupil do final four a z bojů o titul si odvezl osm medailí, včetně dvou zlatých v letech 2006 a 2007. Díky této jedinečné sérii je dodnes nejúspěšnějším trenérem juniorských futsalových týmů a v aktivních letech patřil mezi deset nejlepších trenérů v Česku. To je stručná vizitka našeho metodika a trenéra Pavla Němce.
Proč florbal?
Trochu je to vina fotbalového prostředí kde jsem neměl možnost dělat věci zcela podle svých představ, přestože to viditelně neslo ovoce. Dialog se moc nepěstoval, zkrátka to bude takto a hotovo. Po několika opakováních už jsem se cítil vyčerpaný. Být s týmem sportovně úspěšný, ale dozvědět se, že to vlastně neděláte dobře, protože tady tato brožura říká něco jiného nejde poslouchat do nekonečna. Český fotbal se s tím však potýká stále, stejně tak hokej. Nicméně rozhodl také fakt, že se florbalu začal věnovat můj syn Pavel. Jako zapálený rodič jsem sledoval tréninky vítkovické přípravky a bylo mi z toho všelijak. Když jsem se ozval, ihned jsem dostal nabídku tuto kategorii převzít. Zajímavé tři sezóny a trochu smutnější čtvrtá. Ale takový je život. Po konci ve Vítkovicích přichází lákavá nabídka a velká výzva od Pavla Bruse – Salibandyclub.
Jednoduše, hravě, soutěživě
Dal bych to skoro jako motto našeho klubu. U nejmenších dětí jsou to ty nejdůležitější věci. Když dobře nastartujete tréninkový proces u těch nejmladších kategorií, v následujícím období se vám to vrátí. S dětmi si na tréninku musíte vlastně hrát, získat je pro věc, na trénink se musí těšit. Minimálně 50% náplně tréninku nejmenších dětí musí tvořit hra. Tím nemám na mysli samotný florbal. Na zahřátí se hodí různé formy baga, honiček, vybíjených, které lze zpestřit nekonečnou řadou prvků dle fantazie každého trenéra. Následují soutěže družstev, do kterých zařazujeme prvky z atletiky a gymnastiky. Herní cviční by se měla praktikovat u těch nejmenších ve formátu 1 na 1 nebo 2 na 2. Z principu je třeba se vyhýbat cvičením, při kterých se 9 stojících dětí kouká na jednoho cvičícího.
Emoce a zkušenost jako nejlepší učitel
Upozadit vlastní ego je ohromně těžké, ale dobrý trenér by to měl dokázat. Myslet si, že jsem to já jako trenér kdo vychoval fotbalistu jako je Messi, basketbalistu jako je Jordan, hokejistu jako je Gretzky či florbalistu jako je Galante je mylné. Trenér je ten kdo pouze vytváří prostředí a dává příležitost. Vše ostatní už je na samotném hráči. Pokud v sobě hráč nemá vůli pracovat a zlepšovat se, tak vy jako trenér mu to do hlavy nenatlučete. U nejmenších dětí je mnohem důležitější forma, kterou jako trenér na tréninku zvolíte, důležité je dítě od sportu příliš brzy neodradit. Při zápasech se dítě učí opakováním téže situace. Model kdy malému hráči říkáme vystřel, přihraj, v horším případě, neztrať či přeruš jsou věci ve vyspělých zemích dávno přežité, u nás bohužel stále přetrvávající. Dokonce ani hodnotit na střídačce předešlou situaci stylem “ teď jsi měl přihrát a ne střílet” je špatně. Zkuste hráčům spíše položit otázku typu: “ viděl jsi tam teď ještě nějakou jinou možnost”? Jako trenér zkrátka musím připustit fakt, že pokud mám v rukou někoho s potenciálem být absolutní hvězda, tak on už v těch deseti letech má v hlavě ten florbal mnohem lépe zakódovaný než já. A nesmím to v něm zabít.
Síla a rychlost jako Josef a Václav 😊
Kdo z naší generace by neznal kosí bratry. Jasně, jeden za 18 a druhý bez dvou za 20. V tom nejlepším slova smyslu to dnes ve sportu platí o síle a rychlosti. Jeden bez druhého ani ránu. Kdo chce být rychlý musí být silný. Jenže jak na to u dětí? Přiznejme si, že se to na první pohled může zdát jako neřešitelný problém. Do tréninku rychlosti u dětí velmi často zasahuje tzv. “morál”. To zjednodušeně řečeno znamená, že se jim prostě nechce. Cvičení nějak jede, ale není to ono. Znáte to? Jenže bez nejvyššího rychlostního stupně se kýženého výsledku nedočkáme. Řešení však existuje a jmenuje se “Kruhový trénink hrou” a právě takové tréninky můžete vidět u nás v Salibandy. Jde o pohybová cvičení, při kterých soutěží jednotlivci, dvojice nebo skupiny. Trénujte s dětmi sílu. Jen správně zpevněné tělo je schopné a připravené k dalšímu tréninku.
Pojďte to s námi zkusit, dveře má otevřené každý
Každý by chtěl trénovat Jágra nebo Djokoviče, ale i oni kdysi začínali jako děti. Abychom mohli být úspěšní, musíme pracovat s dětmi od začátku, tedy jakmile nastoupí do školy. Pokud máte zrovna doma předškoláka a hledáte pro něj sportovní náplň pro odpolední čas, zkuste to v Salibandy clubu. Programy máme připravené i pro předškolní děti. Nicméně u nás je vítán každý kdo má chuť si vyzkoušet florbal nebo si s námi jen zatrénovat.